HLAVNÍ MĚSTO PRAHA - Cikánka

I když moc Prahu nemusím, i tak se dá v její blízkosti najít kus zajímavých míst v přírodě. Tentokrát jsem se vypravila do Radotína, jehož okolí nemám zatím vůbec projité. Podle mapy jsem našla, že se u něj nachází několik významných a chráněných míst. Jedním z nich je i přírodní památka Cikánka II - bývalý vápencový lom a národní přírodní památka Cikánka II. Obě lokality se nachází u lomu, kde se stále těží vápenec. Auto jsem zaparkovala u autobusové zastávky Lomy, odkud jsem pokračovala po menší silničce nahoru kolem lomu Hvížďalka (i přes varující cedule Vstup nepovoleným zakázán:)). Cikánka II je vápencový hřbet pokrytý porostem připomínající step. Z trávníku zde převládá kavyl Ivanův, který díky dlouhé chlupaté osině  připomíná při foukajícím větru vlnící se moře, ale to uvidíte spíše v pozdním jaře nebo brzkém létě. Cestou na step jsem našla pěkné místo se spoustou petrklíčů, které uvidíte na fotce. Cestou zpátky k autu jsem se napojila na červenou turistickou značku po které jsem šla jen kousek, a nad lomem jsem se odpojila na cestičku nad skálami a nad bývalým loveckým zámečkem Cikánka, kde jsem našla spoustu bohužel už odkvétajících konikleců. Tak příští rok musím vyrazit o něco dřív:)

 

STŘEDOČESKÝ KRAJ - Kokořínsko- výlet do Ráje

Když se řekne Kokořínsko, ihned se mi vybaví i vám určitě známé Kokořínské Pokličky, pískovcový skalní útvar připomínající houby. Ale o těch nechci psát. Chci vám přiblížit turistickou žlutou trasu, která vede z Ráje do Střezivojic. Líbila se mi totiž z mého dvoudenního  nejvíce.  Na  zhruba 8 kilometrové trase uvidíte nespočítaně skal a málo lidí, respektive žádné. Ale to bylo možná asi tím, že jsem se na tu trasu dostala až kolem páté hodiny:) Kokořínské Pokličky byly taky pěkné, ale  jsou hodně turisticky profláklé, takže jsem si je moc neužila, protože jsem se musela pečlivě vyhýbat turistům, abych jim nevlezla při focení do záběru. Proto jsem byla ráda, že jsem konečně na klidné trase.  U cesty se kromě krásných pískovcových útvarů nacházejí i jeskyně. Také se mi cestou líbil rozcestník Zbrázděný vrch, který byl na starém rozkvetlém stromě a za ním se nacházela krásná stará roubenka. Tak to jsem si trochu připadala jako v pohádce:)

 

 

HLAVNÍ MĚSTO PRAHA - Bývalý vojenský prostor na Točné

Nevím, jak moc je známo, že na Točné se nachází bývalý vojenský prostor, ale já se o něm dozvěděla až teď. Dlouho jsem neváhala a jela se na bývalou vojenskou základnu podívat.  Základna byla postavena mezi léty 1973 -1985 a sloužila posádce protiletadlové raketové obrany Prahy. Bohužel jsem se zrovna trefila do dne, kdy se v  prostoru odehrával airsoft (hraje se vždy v sobotu), takže jsem  oblast neprošla tak detailně, jak jsem chtěla. I přesto jsem objevila nějaké hangáry a tajemné podzemní prostory.

Točná

Na nejvyšším místě základny je půlkruhové opevnění, ve kterém dříve spočívala protiletecká obrana, ze kterého je pěkný výhled na město.

Točná

STŘEDOČESKÝ KRAJ - Přírodní rezervace Šance

Tato přírodní rezervace se nachází nedaleko Prahy. Území přírodní rezervace zaujímá rozlohu zhruba 117 ha (v roce 2013 bylo toto chráněné území rozšířeno o Břežanské údolí, a  to kvůli výskytu motýla přástevníka kostivalového). Já jsme se vydala po žluté turistické značce z Točné. Jelikož nebylo moc pěkné počasí, nedala jsem žádný okruh, ale došla jsem pouze na vlak na Zbraslav (asi 3,5 km po značce). Cestou jsem několikrát z cesty odbočila, abych viděla nádherné výhledy na okolí. Výhledy byly přístupné zejména ze skal - uvidíte níže na fotce.

Přidat popisek

Výhled na Zbraslav

STŘEDOČESKÝ KRAJ - ,Most u Remagenu' a geometrický střed Čech

Nenechte se mýlit, nepíši o mostě přes řeku Rýn, ale o mostě, který spojuje břehy řeky Vltavy v Davli. A proč tedy název most u Remagenu, jak se zmiňuji v nadpise? Odpověď je jednoduchá. Davelský most posloužil  americkým  filmařům jako kulisa k známému válečnému filmu Most u Remagenu. Most v Davli byl postaven roku 1904 a nebyl železniční. Filmaři potom  ale zřídili napodobeninu kolejí, vystavěli  menší kopie obranných věží a ve skále vystříleli slepý tunel.

výhled z červené značky na most v Davli

za davelským mostem na červené zančce

K mostu jsem se dostala po červené turistické značce z obce Oleško. Po ní jsem pokračovala kolem Vltavy dál až do Pikovic k železniční zastávce a odtud jsem šla po zelené značce do Petrova. A jestli budete někdy v Petrově, nenechte si ujít geometrický střed Čech.  Ten se nachází na kopci zvaném Ďábel. A jak se k němu dostanete? Ze silnice 104 jsem odbočila doleva do ulice Nové bytovky mezi baráčky, asfaltová silnička mě potom navedla  k louce (odbočíte vlevo na cestu vedoucí po louce), po které jsem pokračovala nahoru. Zeshora je pěkný výhled na Petrov a okolí. Na vrcholu je lavička s cedulí. Když pokračujete dál po panelové cestě, dorazíte k vodohospodářskému objektu. Když asi 200 m zprava kolem něj projdete, najdete vrch s nadmořskou výškou 398 m. n.m.- geometrický střed Čech, tedy místo, odkud je vzdálenost na hranice Čech s Moravou, Polskem, Německem a Rakouskem vždy 105 km.

cesta na  kopec  Ďábel -
 geometrický střed Čech

STŘEDOČESKÝ KRAJ - Zvolská Homole a Jarovské údolí

koniklec na Zvolské Homoli

vyhlídka Zvolská Homole

Dnes jsem se vydala (bohužel na kole - dozvíte se později proč bohužel) ze Zvole přes Jarovské údolí na Zvolskou Homoli. V Ohrobci jsem odbočila doleva na cestu mezi domy, která se postupně změnila na lesní cestu kopírující potok. Údolí bylo zajímavé, místy až ponuré. Bylo zde plno popadaných mechem obrostlých stromů, tak to tu vypadalo docela divoce. Jakmile se cesta spojila s červenou turistickou značkou, dala jsem se doleva do kopce. Cesta se začala hodně klikatit, místy jsem musela přelézat stromy a v jednom místě byl mírně utržený svah. Asi po půl kilometru jsem se dostala na rozcestí červené a žluté, ale já se vydala prostřední neznačenou cestou na vyhlídku Zvolská Homole. Skalnatý vrch Homole je součástí přírodní rezervace Zvolská Homole. Našla jsem zde zvláště chráněný koniklec (bohužel už téměř odkvetlý) anebo netřesky. Ten kdo má rád vyhlídku na malebnou krajinu si může nechat zajít chuť. Pokud má rád někdo výhledy na výtvory lidské činnosti, tak výhled na bývalou papírnu ve Vraném nad Vltavou anebo zbraslavský lom, je to to pravé. Ale i tak vyhlídka nabízí zajímavý pohled. Nazpět jsem svou trasu naplánovala tak, že jsem se po červené značce vrátila do Jarovského údolí a jela po ní dolů do Jarova k vlakové zastávce, odkud pokračovala po vršku modrá značka. A to byla osudová chyba. Pěšky budiž, ale na kole sebevražda (a asi je jedno, jestli jedete (teda spíš jdete) do kopce anebo z kopce. Divila jsem se, že jsem potkala skupinu bikerů, kteří jeli dolů. Když jsem viděla ty kameny a úzkou cestičku, asi bych si netroufla.




cesta na modré značce

PARDUBICKÝ KRAJ - zřícenina Oheb

Nad Sečskou přehradní nádrží jsem našla rozlehlou zříceninu hradu Oheb z 2. poloviny 14. století, která se nachází ve stejnojmenné přírodní rezervaci. Dominantou zříceniny je bezesporu zachovaná věž tyčící se nad vodní hladinou.  Kromě věže se zachovaly vstupní brány a sklepy. Ze skalnatého ostrohu u zříceniny jsem měla krásný výhled na vodní nádrž. V lese obklopující Oheb jsem našla několik druhů plžů, které jsem v životě neviděla. Bohužel nejsem odborník, takže nevím, jaké druhy jsem našla. Nicméně přírodní rezervace Oheb je jejich významným nalezištěm (až 45 druhů). A jak jsem se na zříceninu Oheb dostala? Z Pardubic jsem byla autobusem za hodinku v Seči, odkud je to cca 2 km po naučné stezce s názvem Historie vápenictví.



zřícenina Oheb

jeden z plžů, kterého jsem našla u zříceniny

PARDUBICKÝ KRAJ - hrad Lichnice, Žižkův dub, vyhlídka Dívčí kámen

Minulý červen jsem si z Prahy udělala výlet vlakem do Třemošic. Cesta byla s jedním přestupem a trvala necelé dvě hodiny, takže to nebylo tak zlé. Mým cílem byla dominanta Železných hor - hrad Lichnice ze 13. století. Tedy spíše zřícenina, i když velice zachovalá. Od vlakové zastávky se k ní dostanete nejprve po modré, a potom po červené značce. Není to daleko, takže žádný těžký výšlap.  Ani jsem netušila, že cestou uvidím nádherný starý strom, který je zhruba 750let starý a jeho obvod měří přes 900cm! Opravdová nádhera. Když si představím, co všechno starý dub zažil! Stál nedaleko brány vnějšího opevnění hradu a říká se mu Žižkův dub, a to podle dvou husitských výprav na hrad Lichnice. Také doporučuji vyhlídku Dívčí kámen, která je od Lichnice co by kamenem dohodil. Z rulového skalního útesu se  nabízí pohled podél na Žleby, Třemošnici, anebo Čáslav.

Žižkův dub



hrad Lichnice



JIHOMORAVSKÝ KRAJ - zámek Lysice

zámek Lysice

Minulé jaro jsem navštívila renesanční zámek Lysice (původně středověká tvrz), který se nachází nedaleko Boskovic v Jihomoravském kraji. K zámku se dá dobře dostat autobusem z Brna (z Králova Pole), Blanska nebo Kuřimi. Velmi mě zaujala empírová kolonáda ve tvaru U, která byla k zámku přistavěna v 19. století. K zámku patří i přilehlá zahrada, která byla v tuto krásně rozkvetlá. V blízkém lese jsem objevila nádherný silný strom, který najdete níže na fotce.

LIBERECKÝ KRAJ - skalní hrad Sloup

výhled na hrad Sloup

Jedna z mých nejvíc oblíbených českých pohádek je pohádka s Čerty nejsou žerty. Vždycky jsem se chtěla podívat do míst, kde se pohádka natáčela. A jedno z takových míst je skalní hrad Sloup, kde můžete najít schody, kterými se vchází do pekla. Hrad ze 13. století, který byl o dvě století později zpustošen, leží nedaleko České Lípy, odkud také jede autobus. Mezi největší lákadla pro návštěvníky zajisté patří soustava chodeb a místností vytesaných ve skále. Kousek do hradu se nachází Lesní divadlo, které bylo postaveno v roce 1921 skupinou nadšenců. V pozdějších letech bylo divadlo zdevastováno, naštěstí v roce 2004 bylo obnoveno a v létě se zde hrají divadelní představení. Také jsem se byla podáívat na nějaké jeskyně, například na modré značce se nacházejí dvě (Malá a Velká cikánská jeskyně).



Malá cikánská jeskyně

 

 

STŘEDOČESKÝ KRAJ - Svatý Jan pod Skalou

Svatojánská skalní stěna

Svatý Jan pod Skalou se nachází cca 30 km JZ od Prahy, v okrese Beroun. Ze Zličína z Prahy můžete do Svatého Jana doje autobusem za 35 min. Ve Svatém Janu pod Skalou můžete zhlédnout hodně zajímavých věcí (např. klášter Benediktinů), ale mým cílem byla cca 5 km naučná stezka Svatojánský okruh, která vedla přímo z obce. Stezka mě dovedla na Svatojánskou skalní stěnu, což nejmohutnější skalní výchoz v Českém krasu. Odtud je nádherný výhled do okolí. Stezka vedla také skrz geologickou expozici hornin českého krasu, a pokud se z ní odpojíte na silnic, dojdete k hornickému skanzenu Solvayovy doly.

Výhled ze Svatojánské skalní stěny

 

Hornický skanzen

STŘEDOČESKÝ KRAJ - Károvské údolí

Károvské údolí

Už dlouho jsem opomíjela Károvské údolí, ale jednou jsem si řekla, proč ho nakonec nezkusit? Do Károvského údolí se dostanete jednoduše od zastávky Praha- Zbraslav. Nejprve půjdete po červené značce podle Vltavy. Červená značka se později mezi chatami napojuje na žlutou značku vedoucí podél potoka. Nejvíc se mi Károvské údolí líbilo od místa, kde se žlutá odpojovala od potoka. Já po značce dále nepokračovala, a dál sledovala potok. Několikrát jsem byla nucena potok přeskočit anebo přelézt po kamenech. Nebojte se, nebylo to nic hrozného, potok nebyla naštěstí moc široký. A hlavně: v potoce jsem viděla mloky! Tak takový nález jsem opravdu nečekala. Cesta se potom napojila na Lhotecký naučný okruh, který se napojí na modrou značku. Ta vás dovede zpět na vlak na Zbraslav. Károvské údolí doporučuji navštívit brzy zjara, kdy se les začíná zelenat a rozkvétat prvními jarními květinami.

 

Mlok skvrnitý

mapa

STŘEDOČESKÝ KRAJ - Smetanova vyhlídka, PP Teletínský lom

Zvonička, Třebsín

Na Apríla jsem se vydala ne pěšky, ale tentokrát na kole (cca 40km okruh) směrem na Teletín. Mým cílem byla přírodní památka Teletínský lom. Vyjela jsem z Okrouhla přes Zahořanský potok (tam se mně nepodařilo dobře přejet brod, takže jsem hned měla mokré boty) a pokračovala dále po  zelené značce do Hradištka. V Hradištku jsem se napojila na cyklotrasu do Třebsína. Cyklotrasa mě dovedla na náměstíčko Třebsína s pěknou zvoničkou. Odtud jsem pokračovala po žluté značce (ta byla místy drsná i na kolo:)), která vedla do Teletína. Cestou jsem z ní chtěla odbočit na Smetanovu vyhlídku, ale odbočku jsem jaksi přejela. Na mou obranu - nebylo to značené, ale taky mě mohlo napadnout, že ty lidi, kteří se odpojili od značky přes pole, asi někam mířili:). No nic, řekla, jsem si, že se tady zastavím na zpáteční cestě, i když jsem od Teletína chtěla jet trochu jinudy. Asi půl kilometru od Teletína jsem našla zatopený lom, který je součástí přírodní památky. Z cedule jsem vyčetla, že tu vlastně neroste a nežije nic zajímavého. Hmm, takže zbytečná cesta? Ale ne. K mému překvapení jsem ve vodě viděla několik čolků! Tak přece jen tu něco žije. Nálada se mi trochu zlepšila a já se vydala na zpáteční cestu přes Krňany do Třebsína na Smetanovu vyhlídku. Už zdálky mě odrazovalo několik zaparkovaných aut (ráno tam byly asi tři) a velký zástup lidí, který si to směřoval k vyhlídce. Tak jsem je rychle předjela, udělala dvě fotky s výhledem na řeku a jela pryč. Výhled byl krásný, ale atmosféru kazily davy lidí. Z Třebsína jsem pokračovala po modré značce (kde jsem se v lese zastavila u pěkné vrby s hrnečky- však uvidíte níže) a dále po silnici do Kamenného Přívozu přes Žampach (na Sázavě jsem viděla několik vodáků) a Studené zpátky do Okrouhla. 

PP Teletínský lom

Výhled z žluté turistické

Cesta k lomu



Smetanova vyhllídka



,, Kouzelná vrba" s hrnečky na modré turistické,
 kousek od Třebsíma

STŘEDOČESKÝ KRAJ - Vysoký Chlumec a Solopysky

Skanzen ve Vysokém Chlumci

Vysoký Chlumec se nachází kousek od Sedlčan a jelikož jsem Sedlčany projížděla, napadlo mě, že bych se do Vysokého Chlumce mohla podívat na hrad. To jsem ovšem ještě netušila, že hrad je veřejnosti nepřístupný, což bylo po příjezdu pro mě veliké zklamání. A tak jsem ho si ho alespoň  obešla. Naštěstí stromy ještě nebyly olistěné, takže byl hrad  ze silnice dobře vidět. Pak jsem si řekla, že jsem sem nejela přece zbytečně, a tak jsem se rozhodla jít kousek po červené značce, která vedla kolem skanzenu, který byl bohužel v březnu zavřený (není té smůly nějak moc?). I když jsem se nedostala přímo do areálu, skanzen byl i tak dobře vidět. Ve skanzenu uvidíte hospodářské budovy z 18.-20. století. Po červené značce jsem pokračovala dál, na kopci jsem měla krásný výhled na hrad, a  asi po 1,5 km jsem došla k rozcestí s názvem Poušť sv. Marka. A konečně se na mě usmálo štěstí. A to v podobě polorozbořeného stavení. Sice by mohl někdo namítat, co je na tom zajímavého. Ano, nebyl to krásný hrad nebo stará vesnička, ale zato to místo mělo úžasnou a tajemnou atmosféru. Uvnitř jsem našla staré lesnické mapy a různé dokumenty. Níže se s vámi podělím o pár fotek.

Výhled na Vysoký Chlumec

Cestou zpět do Prahy jsem se ještě stavila v Solopyskách, kde mým původním cílem byla přírodní památka Horní solopyský rybník s výskytem kuňky ohnivé, ale překvapivě jsem našla i další zajímavé věci k vidění.  A to například kostelík se slunečními hodinami anebo  u rybníka starý renesanční špýchar (sýpka), která je posledním pozůstatkem tvrze, jež zde byla vystavěna ve 2. polovině 16. století.

Opuštěný dům na rozcestí Poušť sv. Marka

Uvnitř stavení

Solopysky, kostel

Solopysky, renesanční sýpka